Napsali o nás - Forbes

      Jižně od Ještědu, asi dvacet kilometrů od Liberce, je v údolí už přes čtyři století ukrytý mlýn. Když se do něj vydáte z Prahy, projedete vesnicemi Českodubska s názvy jako Ouč nebo Nantiškov. Provoz tady nečekejte a v zimě počítejte se sněhem, který přikryje směrem k Jizerským horám se zdvihající zvlněnou krajinu.

      Tomáš Pochop, majitel marketingové a cestovní agentury BPR, ho objevil před deseti lety, aniž by jej cíleně hledal. Ano, náhoda dost často bývá příslibem něčeho velkého. Když pak mlýn nabízený k prodeji uviděl, bylo jasné, že tady vznikne pětihvězdičkový butikový hotel. „Splněný sen a byznysová příležitost v jednom,“ odpovídá Pochop usazený na židli u okna restaurace, téměř nadosah znovunavráceného vodního mlýnského kola. „Část rodiny pracovala v Lánech pro prezidenta Masaryka a táta měl po revoluci na zámku Sychrov úspěšnou restauraci. Dlouho jsem věděl, že i já chci mít něco svého,“ vysvětluje své pohnutky a přiznává, že jako kluk z hor a milovník lyžování chtěl původně koupit hotel v Rakousku, ale nakonec to pravé místo našel patnáct minut od svého domu.

    Proměna starého mlýna v butikový hotel s desítkou pokojů mohla začít. Původní idea, že bude stačit opravit střechu, sundat břízolitovou omítku a udělat interiéry, se rychle rozplynula. Obzvlášť s plánem ctícím fakt, že všechno musí být dokonalé a v nejvyšší možné kvalitě. Pětihvězdičkových hotelů za třicet let práce Pochop poznal stovky. Dva coby inspiraci přesto vypichuje: „Forestis v italských Dolomitech a resort Maslina na ostrově Hvar. Ty jsou dokonalé a takoví musíme být i my,“ říká.

    Do údolí ale místo řemeslníků nejdřív nastoupili lidé z Národního památkového ústavu, kteří měli na starosti stavebně-archeologický průzkum. Právě památkáři a historici pomohli zjistit, že mlýn pamatuje švédské plenění během třicetileté války, ale i to, že v osmnáctém století se ho ujal rod Štancíků, který v něm dával práci až sedmi desítkám lidí. I kvůli covidu-19 se pak podle návrhu libereckého studia Mjölk Architekti začalo stavět až v roce 2021. Původní sousední stodola musela dolů a to samé i k mlýnu přilepené chlévy, které se musely postavit znovu. Dnes je z nich hotelová restaurace. Návrh podoby pokojů si Pochop rozdělil napůl s byznysovým partnerem Radkem Meduňou, se kterým mlýn kupoval. Já pět, ty pět. Wellness se třemi saunami je dílem společným.

   „Chtěli jsme těžit z našich zkušeností. Architekti sice navrhnou krásný pokoj, ale kromě vzhledu musíte myslet ještě na spoustu detailů, díky kterým se hosté budou cítit dokonale,“ zdůrazňuje Pochop. „Nemůžete mít jen krásný věšák. Musíte jich mít tolik, aby host nemusel řešit, kam s ručníky a oblečením, které zrovna potřebuje pověsit. A ano, pořád musejí být krásné. Takových momentů při navrhování hotelového pokoje řešíte desítky,“ dodává.

      Je potřeba říct, že výsledek dokonalý je. Každý pokoj je jiný. Z některého sálá útulnost, další odkazuje na technickou historii mlýna, jiný staví na spolupráci se skláři z nedaleké dílny Salansky… Provázanost s tím nejlepším nejen z regionu je další z motivů, s nimiž Podhlavický mlýn pracuje. Ať už jde o hotelovou biokosmetiku nesoucí podpis Klary Rott, povlečení Lejaan, matrace Dorsen, nebo speciálně pro hotelový bar vytvořený gin z rodinné destilerky Dlabka. Mimochodem, gin… Ten je s heřmánkem. Stejně jako nealkoholický welcome drink, osvěžující limonáda nabízená do sauny nebo dva signature koktejly připravované v hotelovém baru. Všechny nesou podpis Václava Vojíře z Bugsy’s baru.

      Proč heřmánek, který se dostal i do loga Podhlavického mlýna? Může za to historie. „Předchozí majitelé byli lékárníci, kteří ho na svazích kolem mlýna pěstovali desítky let a zásobovali jím pražské lékárny. My jsme na to navázali. I když už ho nebudeme vozit do Prahy, ale zužitkujeme ho sami. Ať už do nápojů, nebo do kosmetiky pro naše hosty,“ plánuje spolumajitel mlýna.

      Jenže teď jsou svahy ještě pokryté vrstvou sněhu. A sníh schovává i ve svahu nad mlýnem vybudovanou sluneční terasu, malý infinity bazén a přírodní jezírko. Až počasí dovolí, ožije tohle místo stejně jako otevřená kuchyně v sousední stodole, která počítá i s komornějšími eventy. Nebude ale potřeba zůstávat jen v okolí mlýna. V zimě stačí požádat personál, jenž na druhý den připraví auto a v rámci ceny pobytu zařídí ranní dvouhodinový fresh track se snídaní na prázdné sjezdovce pod Ještědem. Až nebude sníh, lyže a sjezdovky vystřídají golfové hole a fairwaye několika hřišť v okolí.

      Zážitky slibuje i hotelová kuchyně, pro kterou menu sestavil Dominik Unčovský, ani ne třicetiletý kuchař se zkušenostmi sbíranými během stáží v michelinských podnicích a předloňský vítěz českého kola soutěže Bocuse d’Or. Do mlýna bude přijíždět hlavně o víkendech, kdy bude nabízet degustační menu, přes týden bude v otevřené kuchyni vládnout liberecký kuchař Milan Soukup, jehož pojetí snídaňových vajec Benedikt je něco, co vás samo o sobě donutí se do mlýna znovu vrátit. Možná se s ním v létě potkáte i na hladině rybníka, který je ukrytý mezi stromy kus nad mlýnem. Tomáš Pochop na něm totiž plánuje postavit ponton s rybím barem. „Pár hostů tam krátkou procházkou přejde na večeři a kuchař jim na vodní hladině připraví večeři z ryb, které plavou pod nimi. Bude to zase úplně jiný zážitek. Takový, který tady jinde nezažijete. A takový má být celý pobyt v Podhlavickém mlýně,“ je přesvědčený Pochop.

Autor: Ondřej Kinkor, Foto: Jan Hubal