První historické zmínky
Provedeným průzkumem byla doložena na základě písemných zpráv existence Podhlavického mlýna již k roku 1607. Mlýn tedy vznikl nejpozději na konci 16. století a byl majetkově spjat s usedlostí č. p. 15 v Hlavici. Jednalo se o mlýn rustikální.
V průběhu třicetileté války (1618–1648) objekt zanikl a znovu byl obnoven až v roce 1713 a následně byl evidován již mezi panskými mlýny. Do této etapy klademe nejstarší část dochované budovy a to sice zdivo lednice pro vodní kolo a s ní souvisejícího odtokového kanálu. Zbylá část stavby byla s největší pravděpodobností převážně roubená patrová, stejně jako její starší předchůdce. Roubené byly i nejstarší hospodářské budovy obklopující dvůr – na mlýn navazující chlév s komorou v patře, stodola a prasečí chlívky. Dnešní přízemí mlýna pochází ve svém jádru z klasicistní přestavby z let 1838–1839.
Josef Štancík
1881
Podnětem k přestavbě byl předchozí požár z roku 1830 a o šest let na to provedená majetková transakce, kdy na mlýn po rodině Pytlounů přišla rodina Štancíků, která zde hospodařila až do 20. století. Pro celkový vzhled mlýna, jeho hmotové řešení, konstrukce a detaily je určující přestavba provedená v roce 1892, která je doložená archivními prameny, zaniklým vročení na čelním štítě a zejména z dendrochronologické analýzy. Další drobnější úpravy proběhly zřejmě v roce 1919 (úpravy fasády, interiér obytné části), a zejména v průběhu dvacátých let 20. století.
Poslední podhlavičtí mlýnaři
Technologické zařízení a poslední přestavby mlýnice pocházejí z let 1925–1926, kdy došlo k výrazné úpravě vodního díla, při které bylo vodní kolo na horní vodu nahrazeno Francisovou turbínou, umístěnou do nového turbínového domku přímo v mlýnici.
